Chropyně 2010
Druhý květnový víkend jsem měla velké dilema. Čeho se zúčastnit? Dvoudenní JIPky, kterou Armie potřebuje jako sůl, nebo výstavy a bonitace?
Nakonec zvítězila výstava s bonitací, a to ze dvou důvodů – jednak i jeden den JIPky nám taky hodně dá a druhak – bonitace jsou dvakrát, třikrát za rok a chtěla jsem ji mít za sebou, ještě než začne Armie závodit, abychom pak neměli dilema, zda uchovnit, nebo jet na závody.
Poněvadž chovatelka Armiina otce paní Kalubcová se neměla do Chropyně jak dostat, domluvily jsme se, že pojedeme spolu.
Do Bartošovic jsem dorazila s 3/4 hodinovým zpožděním, protože sjezd z dálnice, který jsem si našla, byl uzavřen, a tím jsem byla nahraná. Itinerář byl vyroben pro sjezd u Bítova a sjela jsem až u Nového Jičína, takže jsem pojezdila všechno Fulnekem počínaje a Studénkou konče. Nakonec jsem zdárně dorazila do Bartošovic, za další hoďku a půl do Chropyně. Kupodivu tentokrát nebyl Přerov žádným problémem, to možná proto, že jsme přes něj jeli o tři týdny dříve.
Výstava pěkně odsejpala, protože se posuzovalo ve dvou kruzích – v jednom kolie, ve druhém šeltie. Takže už před polednem jsme byly posouzené obě – Hanka i já. Na to, že jsem Armie nijak na výstavu nepřipravovala, protože mojí prioritou není na ní chovat, nedopadla nejhůře. Na výstavě skončila druhá a dostala V2. Výstavní posudek najdete zde.
Následovala bonitace, kde se nám podařilo protlačit se jako první. Nebylo to sice úplně strategické rozhodnutí, protože paní rozhodčí nevěděla, jakým způsobem se u šeltií bonitace dělá a co se zapisuje do bonitačního listu, po krátké poradě s vedoucí kruhu a poradkyní chovu si vše ujasnila a posoudila nás. Bonitační posudek je zde. Největší radost mám z toho, že je Armie plnochrupá a že na ní rozhodčí nenašla žádné závadné vady. Uvidíme ještě, jak dopadne v konečném efektu výška - prozatím se jeví jako hraniční, oscilující mezi 34 a 36 centimetry podle toho, jak se postaví. Tak uvidíme, jak bude změřena na agility. Hanka udělala pár fotek, najdete je zde.