Už budu mít brzy 8 měsíců, tak bych vás měla poinformovat, jak si vedu, co už umím a na co se chystám.

Co umím???

Umím chodit J

běhat J J

někdy i salto (a třeba i s vrutem) vystříhnu ;-), J J

Teda… na vodítku moc ne, měla jsem ho na sobě asi jednou, nebo dvakrát…

Naďa mi ho vůbec nedává, chce, abych chodila na volno.

Ale musím se pochválit!! Onehdy jsme potkali slepice a já nejen že žádnou nezakousla, ale ani jsem je neprohnala. Teda máma taky nesměla, Naďa to říkala tak výhružně, že kdoví, co by se stalo, kdybychom neposlechly. Zato ta pochvala nakonec, kterou jsme dostali!!! Jen s tou odměnou se teda nepředá… Nevím, kde přišla na to, že by nám měl stačit jeden, nejvýš dva piškoty na vycházku. Dovedete si představit, kolik dělá ta odměna, když každý piškot naláme na 35 nebo 40 kousků??? Kolikrát ho v dlaních ani nevidíme…

Umím polohy – sedni, lehni, vstaň, a už mi Naďa nemusí ani ukazovat rukou. Jen na dálku umím zatím jenom lehni a mazej na místo (to když se zvednu z odložení), ale na takový metr, dva, na dálku už polohy zvládnu.

Umím obíhat stromy, jen ještě neumím poznat, ze které strany Naďa chce, abych je obíhala. Když já ještě nepoznám levou a pravou ruku úplně dokonale…

Umím reagovat na svoje jméno, i když někdy je to moc těžké. Třeba když stojíme večer ve dveřích a čekáme, až nás Naďa zavolá, abychom si vlezly každá do své přepravky, tak musím čekat, až řekne moje jméno a Naďa ho skoro vždycky říká jako poslední L No uznejte – to není spravedlivé!! Co kdyby mi někdo snědl moji dobrotku, která na mě v přepravce čeká?!?

Co neumím??

Neumím odložení na víc než 20 kroků… L, ale když já se bojím, že nás tam Naďa nechá navždy….

A odložení, kdy se nám Naďa schová za nějaký strom nebo budovu – no uznejte – co kdyby ji tam někdo přepadnul?? Jak bych se to asi dozvěděla??

Neumím odložení za pochodu… ale musím prásknout mámu – ta ho taky neumí!! Taky jí Naďa musí říkat povel dvakrát!! Jo… to ještě když s námi na procházku chodívala Griotka, ta to bravurně zvládala, takže se máma hned opičila a zalehla okamžitě taky. Ale teď?? Místo aby mi šla příkladem….

Co dělám ráda??

Zlobím mámu!! Honím se s ní a tahám ji za všechny odstávající částí – uši, nohy, ocas, chlupy…Naďa říkala, že pod vánoční stromeček dostanu náhubek. Tak se těším na ten dáreček. Nevím sice, co náhubek je, nikdy jsem ho neviděla, ale musí to být úžasná věc, když se dává jako vánoční dárek!!

Ráda koušu. Všechno. Pořád. Těch věcí, co musím ještě do konce života rozkousat!! Těch je přece tolik!!

Tulím se k Nadi. Jakmile si sedne na gauč, může si být jistá, že mě má do minuty na klíně.

Co nedělám ráda??

Nerada chodím na vycházku kolem plotů, za kterými řvou psi. Ono dneska těm plotům není co věřit a co kdyby se některý z těch psů proboural ven?? To by byla hrůůůza!! A Naďa přitom po mně chce, abych šla u nohy na volno a nevšímala si jich…

A to nejdůležitější nakonec – co agility?

Agility mě moc baví, ale moc z něho ještě neumím. Některé překážky jsem jenom viděla, jak stojí na parkuru, ale ještě jsem si je nezkusila (třeba normálně vysoké zónovky). Mám ráda tunely, ale zahnutý ne…proč nemůžou být jenom rovné??!! Mám ráda i slalom a nízké zónovky, protože mě na konci vždycky čeká dobrota. Ale ze všeho nejradši skáču. Přes skokovky, přes dálku, přes zeď, přes viadukt, přes křeslo, přes gauč….ještě chvíli a budu umět i přes stůl. A propos – stůl tak ten je taky super, tam taky vždycky najdu dobrůtku, a to jak na parkuru, tak v obýváku. Obzvláště ten tak zvaný konferenční je moc fajn. A to přesto, že nevím, co je konference. Asi se tak jmenuje ten oplatek, co tam občas Naďa na nás nastraží.

Ale teď už nemám čas, Naďa se chystá zase do kuchyně, tak u toho nesmím chybět. Tak po vánocích zase na viděnou….na slyšenou…