Whisky se našla
9. 1. 2009
Tak se moje panička na chvíli odmlčela, to víte pro samé pojídání cukroví a kapra neměla čas na psaní. > Ono taky mezi námi nebylo moc o čem psát, snad s výjimkou jednoho dramatického zážitku z přelomu roku. Ztratila se nám totiž Whisky. Naďa nás před večeří poslala na zahradu se vyvenčit a Whisky to neustála. Fakt je, že bombardování bylo slyšet už od oběda, ale bylo to jen takové vzdálené dunění. Griotka říkala, že je to v pohodě (kdoví, jak ona už, holka slyší….) takže já se ani moc nebála. Za chvíli nás brala Naďa domů a já si ani nevšimla, že Whisky už s námi není. Naďa si teda všimla hned a začala ji hledat, ale nic…. Tak se oblékla a vydala se tam, kam všude chodíme na procházku. Taky nic…. Přidala se i Lenka (však to taky pak odskákala, protože Whisky hledala s mokrou hlavou), ale zase nic….A na Silvestra zrovna začalo tak hodně mrznout. Bylo jasné, že v té tmě je zbytečné se o cokoli pokoušet. Druhé kolo hledání proběhlo na Nový rok, Naďa říkala, že prošla úplně všechno, ale zase nic…. To už jsem se o Whisky bála i já. Naďa sice nechala otevřené obě branky i hlavní vchodové dveře a na schody naskládala koberce a hadry, kdyby se Whisky přece jen vrátila, aby neležela na studených schodech, ale po dvou nocích to vzdala. S Lenkou ani Naďou jsme si pak moc neužily – seděly celou dobu u počítače, vyhledávaly útulky, stránky ztracených psů (těch vám ale je těch pejsků, co se ztratí….) a už jsem na holkách viděla, že se začínají smiřovat s tím, že Whisky bude první z naší početné smečky, koho budou oplakávat….A pak najednou, v neděli ráno, když jsme se chystali na trénink do Hlučína, zvoní telefon. Jedna hodná paní z útulku z Třebovic volala a říkala, že asi mají naši Whisky, že někdo přivázal pejska, který odpovídá popisu u útulku. No, Naďa byla úplně bez sebe, hned nás naložila, bleskově zajela do útulku a celá šťastná nám přinesla do auta Whisky. Viděla jsem na ní, že ji to hodně poznamenalo, byla trochu mimo sebe a když jsem se jí ptala, kde celou dobu byla a co se s ní stalo, jen lakonicky utrousila: „ani se neptej…“ No, já jsem holka empatická, tak se jí nebudu vyptávat, je na ní vidět, že na to nechce vůbec vzpomínat. A to je správně. Vzpomínat se má jenom na to dobré.Whisky se brzy otřepala a už nás s Griotkou zase zlobí stejně jak předtím (a stejně bezdůvodně permanentně štěká, jako předtím…). Však to taky Naďa komentovala: „A je po klidu a tichu…!“ Pro všechny případy vzala Naďa Whisky k našemu panu veterináři, MVDr. Mertovi a ten jí vyvedl z omylu. Naďa si totiž myslela, že si na všechny ty petardy, dělobuchy a střelbu časem zvykneme. Pan doktor ale říkal, že se ten strach neztratí, ale kumuluje se v nás a že je rok od roku horší. Tak nám Naďa slíbila, že o letošním Silvestru dostaneme všichni bonbónky na uklidnění, možná i my, co se nebojíme....
